Toltécká tradice říká, že k naší pravé povaze nás vede štěstí, svoboda a láska.
Prvním krokem je vědomí. Chceme-li najít svobodu, musíme si uvědomit, čím opravdu jsme.
Ústředním tématem knihy je specifická figura modernity, figura následování, přežívání, nastupování či přicházení po někom nebo něčem, figura, již by bylo možné nazvat potomností.
Vnější podoby církve se vlivem doby mění. Některým se stýská po formách, které odnesl čas. Někteří jsou bezradní z nových situací. Hlubokých sdělení o církvi nebude nikdy dost. Kniha nabízí podněty z tradice, která rozjímá Písmo.
Česko-slovenský dialog dvou vyučujících, které se zabývají filosofií, teologií a
pedagogikou. Cílem rozpravy je vstoupit do živé školy myšlení, kterou založil český
filosof Radim Palouš (1924–2015).
Studenti a kolegové Miroslava Petříčka vydali u příležitosti jeho životního jubilea počet z vlastního myšlení a bádání, které se po jeho vzoru pouští do této riskantní oblasti.
I v dnešním sekulárním světě jsou literární učenci udivováni působivostí Bunyanovy Poutníkovy cesty, nestárnoucí duchovní alegorie a jednoho z klasických děl anglické i světové literatury.
V současné zrychlené době se svými mantrami “jak není na nic čas” a “vše se musí stihnout”, apod., je na místě se ptát po tom, co je “čas”. Co když to, co zveme “čas” není žádnou objektivní veličinou, ale vnitřní dimenzí vědomí samého?
Výběr textů je zúžen na kázání v českém jazyce, obsahuje promluvy z postily Račínovy, Nitschovy, Axlarovy, Bilovského, Veselého, Damascena Marka, Kelského, Koniášovy, Pellischottiho, Táborského a Fabritiovy.