Dá-li se to takto říci, pak tato kniha, jejíž druhé vydání vám nabízíme, je pobouřenou autorskou vzpourou proti stavu, kdy se téma nacistických koncentračních táboru vytrácí z vědomí naší společnosti a je připomínáno vždy spíš jen jednostranně a nárazově.
Literárněhistorická práce rusistky Miluše Zadražilové (1937–2012) je výsledkem jejího celoživotního profesního i osobního zájmu o epochu, již nejčastěji charakterizovala slovy nervní či exaltovaná. Jedná se o přelom 19. a 20. století.
Co se v době, kdy seděly v lavicích ZDŠ Husákovy děti, vyučovalo, jaké gastronomické kreace nabízely školní jídelny, co dávali v Československé televizi, a která témata mezi žáky o přestávkách frčela?
Dílo s názvem Eutropiovy stručné dějiny od založení Města popisuje v deseti knihách římské dějiny od jejich legendárních počátků až 4. století, kdy Eutropius žil.
První svazek publicistiky Jiřího Weila představuje práce od autorových počátků až po odjezd do Moskvy v létě 1933, kam byl Weil v pověření Komunistické strany Československa vyslán, aby tam pracoval jako překladatel a lektor.
Dějiny jsou jako karty v rukou mocných a vlivných lidí a ti se je snaží ovlivňovat. Jsou ale ovlivňovány, ať chtějí nebo nechtějí, zákonitými společenskými pravidly.
My, přeživší dívky z pokoje 28, jsme se po válce rozprchly do celého světa a jen hrstka z nás udržovala vzájemný kontakt také po skončení holocaustu. O většině jsme ani netušily, kde bydlí.
Vědce považuje dnešní společnost většinou za ty „dobré“: jsou vzdělaní, odvážní a přicházejí s nápady a objevy, které mohou změnit naše životy k lepšímu.