Kniha je pokusem rekonstruovat a teologicky zhodnotit sebepojetí české katolické církve na začátku 3. tisíciletí, jak se projevilo v závěrečném dokumentu Plenárního sněmu katolické církve v ČR Život a poslání křesťanů v církvi a ve světě.
Na zásadní a mnohdy palčivé otázky, kladené účastníky duchovních cvičení, autor nabízí odpovědi hluboce zakotvené jak v bohatství spirituální teologie, tak i ve výborné znalosti lidské psychologie, podložené zkušenostmi s mnohými osudy.
Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou.
„Snažil jsem se do těchto kázání vtělit své nejhlubší myšlenky, myšlenky téměř umírajícího člověka. A pokud kážu, činím tak výhradně proto, že kázání je nějak obsaženo v mé přirozenosti, podobně jako když slavíci zpívají…“
Publikace, v českém prostředí zcela ojedinělá, přibližuje jednu ze stěžejních otázek liturgické reformy, iniciované II. vatikánským koncilem (1962–1965).
Autoři knih o duchovním životě často hovoří o trojím naslouchání: naslouchání vlastnímu srdci, naslouchání Božímu slovu (Bibli) a naslouchání církvi. Všichni známe situaci, kdy jsme při bohoslužbě naslouchali kázání Co jsme při tom dělali?
Záměr papeže Františka – dát podnět k pastoraci manželů a rodin – se díky dvěma biskupským synodám naplnil nad očekávání. Církev dneška je rodinám velmi blízko.