Cesta Evy Erbenové byla zpočátku umetená, pak plná výmolů, několikrát stála na kraji propasti, měla štěstí, pokaždé se našel někdo, kdo jí podal pomocnou ruku, ale především musela ona sama chtít, znovu se nadechnout a jít dál.
Už je to dávno a všechno se to zdá být strašně daleko. Stojím mlčky, nořím se do myšlenek před náhrobním kamenem mé ženy a snažím se vzpomenout, jak všechno začalo.
Kdo měl příležitost seznámit se s Josefem Adamcem, zažil, jak
mocně dokázala jeho osobnost oslovovat druhého. A kdo něco
slyšel o jeho životě, dozvěděl se, jak byl tento osud zvláštní,
tak zvláštní, že stojí za zachování pro budoucí generace.
