Třetí básnická kniha Jana Macháčka. I když, jak podtitul knihy „Deníky z let 2006–2015“ napovídá, nejde o sbírky poezie, ale spíše o osobní výpovědi ve většině případů až „na kost“ autobiografické.
Básnická sbírka jednoho z nejčtenějších českých básníků přináší vedle citlivých evokací přírody, stárnutí a básní milostných též pozoruhodné epické "svědecké" básně, obohacující Jirousovu poetiku o nový rozměr. Doslov Vratislav Brabenec.
Knihu tvoří šestapadesát esejů věnovaných konkrétním básnickým textům a autorům od starověku až po současnost, které výběrově zachycují různé lokality a typy míst v poezii.
Sbírka se skládá z úzce propojených dvojic básní a fotografií, přičemž každá báseň se odkazuje přímo na konkrétní fotografií (kniha nezapře inspiraci Černou bedýnkou Ludvíka Aškenazyho).
Vydání experimentální poezie, kterou autor tvořil v první polovině 70. let stranou oficiálních literárních proudů. Svými průzkumy, rozklady i novotvary proniká pod povrch veršotupectví a tvořivě se brání marasmu dobového znehodnocení jazyka.
Dvojjazyčné vydání zpřístupňuje českému čtenáři poprvé francouzsky napsané básnické prózy Masožravé portréty, jež doplňuje autorčin vlastní komentář Une langue plurielle (Pomnožný jazyk), napsaný v roce 1988.
Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat
iluzi objektivity, ale je výsledkem
setkání dvou editorů, dvou subjektivních
pohledů na poezii daného roku i na poezii
jako takovou.
Zpěvník plný not, akordů a textů pro všechny děti i dospělé, kteří si rádi zahrají a zazpívají známé písničky oblíbených autorů Z. Svěráka a J. Uhlíře.
Monografie interpretuje klíčové básnické texty slovinského expresionismu a pokouší se charakterizovat jeho jednotlivé podoby a fáze. Zabývá se rovněž vývojem interpretace tohoto literárně historického období ve slovinské literární vědě.
Vincenc Hehl (1901–1977) žil tiše a skromně. Po léta kreslil ilustrace komorního charakteru do dnes nevyhledávaných knih. K širšímu uznání a věhlasu mu chyběly ostřejší lokty a větší víra v dar talentu.
Michaela Horynová se narodila roku 1989, žije v Hradci Králové. Básně publikovala např. v Hostu či internetovém časopise iLeGaLiT. V říjnu roku 2014 se stala laureátkou 42. ročníku Literární soutěže Františka Halase.
Svazek přináší tvorbu z bouřlivého období ze sklonku první a druhé republiky, omezenou a problematickou tvorbu válečnou (redaktor Národní práce) a následně z krátkého období poválečného, kdy Jaroslav Seifert pracuje i jako editor (časopis Kytice).
Básnická sbírka Locus debilis shrnuje poesii Františka Dryjeho z let 2009 – 2014. Sociokritický rozměr imaginace, jejž zdůraznila sbírka předchozí, tu ustupuje do pozadí.
