Myšlení, ať chce či nechce, odpovídá své době. Po tragické katastrofě holokaustu je platnost této skutečnosti ještě očividnější – a možná i proto jsou knihy poválečné filosofie obtížně srozumitelné.
Tento výbor z díla představuje jednoho z nejvýznamnějších představitelů ruského pravoslaví dvacátého století Alexandra Meně (22.1.1935-9.9.1990), který po celý život působil jako kněz v různých farnostech Moskevské oblasti.
Snažíme-li se zaslechnout ticho, ocitáme se v paradoxní situaci – čím více napínáme uši, tím intenzivnější máme pocit, že nás obklopuje moře hluku. Zdá se nám, že ticho je lidským bytostem nedostupné.
Václav Malý se většině z nás propojuje s rokem 1989, s jeho první otevřenou modlitbou na rozlehlé Letenské pláni a s naprosto nekompromisními postoji v době totality. Jenže v poslední době jako by o něm bylo slyšet méně.
Myšlení a působení Tomáše G. Masaryka je v české (i odborné) veřejnosti většinou chápáno jen v jejich dimenzi filosofické a politické. Menší pozornost se věnuje náboženské komponentě Masarykova myšlení.
Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve.
Jedná se o úvodní text edice Um vědomí, ztělesňující řadu vnitřních umů-jóg vědomí, které společně tvoří celistvé textové „tělo poznání“, reflektující mé mnohaleté zkušenosti s praxí meditace a vnitřní vzdělávání v oblasti vědomí.
Um identity pojednává o základní metafyzické či filozofické otázce po naší podstatě, identitě a povaze bytí, které člověk žije a s kterou se dříve či později setkává tváří v tvář ve svém každodenním životě.