Po své abdikaci strávil někdejší car Mikuláš II. s carevnou Alexandrou Fjodorovnou a dětmi měsíce v domácím vězení. Posledním dějištěm rodinného dramatu se stal „Dům zvláštního určení“ v uralském Jekatěrinburgu.
Kniha je mikrohistorickou sondou do venkovského života v okolí Tarnobrzegu na území Haliče, která v 19. století tvořila severovýchodní část rakouské monarchie.
Dne 15. srpna to začalo. Pokryla nás dělostřelecká palba a palba Stalinových varhanů, která trvala hodiny. Stále si pamatuji, že právě v tu noc došlo k zatmění měsíce. Vypadalo to, že se to perfektně hodí do nálady soudného dne.
VŠCHT Praha vydala u příležitosti oslav 70 let samostatné existence novou knihu o dávné i nedávné historii školy. Kniha v nebývalém rozsahu postihuje institucionální dějiny školy v širším politickém, hospodářském, společenském a vědním kontextu.
“It is the best-run and highest-quality Czech newspaper in the entire free world.” With these heart-warming words Jiří Voskovec belauded Hlas domova, the exile periodical issued by František Váňa in remote Australia for almost three decades.
Novinář Mark Baker měl možnost sledovat poslední roky komunistického režimu, listopadovou revoluci a počátky nového systému zblízka – a zažil věci, které jsou dnes stěží představitelné.
Soubor Erbovních map od Milana Myslivečka systematicky zaznamenává jednotlivá historická sídla a představuje pomocí erbů jejich stavebníky a významné majitele z řad šlechty či církevních i světských institucí.
Seriál „Erbovních map hradů, zámků a tvrzí v Čechách“ se uzavírá 16. dílem, ve kterém zavítáme na samý jih Čech. Zde se rozkládala říše mocného panského rodu erbu růže. Hlavním sídlem dominia Vítkovců je honosný Český Krumlov.
Fascinace nacistů okultismem je dnes už legendární, přesto se dnes nezřídka odbývá s tím, že se příliš přeceňuje nebo že šlo jen o Himmlerovu osobní posedlost.
Originální monografie se detailně věnuje tématu, které se teprve v posledních letech dostává do hledáčku historiků umění a architektury – dějinám kulturních domů.
Období takzvané sudetské krize roku 1938 vnímáme jako okamžiky prohry, potupy a zrady. To je ale jen jeden úhel pohledu, ten, který reflektuje konečný výčet ztrát. Ztrát územních, hospodářských, lidských i morálních.
18. září roku 1934 přivedl vůdce Svazu pro Němectvo v zahraničí (VDA) Hans Steinacher k Rudolfu Hessovi, zástupci vůdce všech Němců pro věci politické, zajímavou návštěvu. Byl jí novopečený vůdce Sudetendeutsche Heimatfront, Konrad Henlein.
