Modlitba je něco víc než jenom nástroj a ventil zbožného sebeporozumění. Obnovuje se v ní samotný střed života víry, v modlitbě člověk přesahuje sebe sama, napřahuje se po tom, co ho zachraňuje, sahá po novém počátku.
Tato studie je svébytnou interpretací rozhodujícího úseku Kierkegaardovy filosofie, současně však přispívá k obecnějšímu tématu působnosti filosofického textu, figury čtenáře filosofie, jako i strategie filosofického autorství.
Publikace zkoumá životy a roli primasů katolické církve v Československu, Polsku, Maďarsku, NDR, Rakousku a na Ukrajině v druhé polovině dvacátého století v čase komunismu.
