Ryl jsem pak zleva doprava, jako bych psal. Zdeněk Volf píše, jako by ryl – vrostlý do krajiny, do času, do paměti, která zpřítomňuje naše mrtvé, konfrontuje nás se sebou samými kdysi, v jiném světle, s jinými nadějemi, postuláty, sny.
Ľuboš Bendzák je tak trochu romantický vyděděnec, na němž ulpívá městská špína. Je pozorovatelem se vzácnou schopností potěžkat detail, ale dát mu i poetickou a výpovědní hodnotu.
Nahlédněte do sbírky básní a próz, která cestuje časem. Pluje na vlnách minulosti, inspirované autorovým životem i příběhy jiných. Nesnaží se o reflexi současnosti, ale ignorovat ji nemůže.
Filo Pendere znamená viset na vlásku. Jedná se o dynamické texty k osvobození od vlastních, z hloubi vyvěrajících, strachů. Osvobození od všech slovních masek, kterými se denně zaklínáme, aniž bychom se zamysleli nad jejich možnými krutými důsledky.
Seřazením do kompaktního více než tisícistránkového svazku Generál v umyvadle plném blues se vyjevují skryté souvislosti a vazby mezi jednotlivými autorovými počiny básnickými, prozaickými, dramatickými a publicistickými.
Rozsáhlá veršovaná poéma známého básníka a divadelního režiséra je literárním útvarem na hranici poezie, filosofického traktátu, historicko-teologické úvahy a litanie.
Sbírka šestnácti malých básní, je psána srdcem, nic víc, nic míň. Avšak přeci, s touhou přinést aspoň novou kapku lidské důvěry, naděje a lásky. České zdravé hrdosti i budoucnosti. Kéž vám je příjemným průvodcem roku kalendářního i životního.
