Tvorba Jiřího Pištory má blízko k existenciální linii české poezie, reprezentované jmény Františka Halase, Vladimíra Holana či Oldřicha Mikuláška. K rysům autorovy poetiky patří záznamy samoty a odcizení a z nich pramenící úzkosti.
Petr Váša shrnul své manifestační a teoretické eseje, v nichž na podkladě filozofických i antropologických textů hledá smysl a funkce fyzického básnictví v rámci literatury i divadla.
Verše vhodně doplňuje úvodní a závěrečné slovo přátel, které nabízí čtenáři možnost proniknout do zákulisí tvorby i k autorovi samotnému, sbírku citlivě rozvíjejí kresby A. Líhové-Legnerové poodhalující verše ve výtvarném světle.
Antologie české poezie I. díl (1966–2006) představuje českou básnickou tvorbu posledního čtyřicetiletí, jež u nás dosud nebyla v takovéto šíři prezentována.
Osmadvacet rozhovorů, prostřednictvím kterých se Aleně Blažejovské a Radimu Kopáčovi podařilo zaznamenat momenty, představy či fascinace, jež ovlivňují životy českých básníků.