Básnická sbírka Pošta shora obsahuje básně napsané na hranici bdění a spánku, ve fázi usínání, kdy slova, situace a obrazy nabývají nových, nečekaných významů.
Cyklus čtyřiadvaceti ritornelů oživuje pozapomenutou básnickou formu. Uvadající květy chryzantém, gerber, frézií či floxů v sobě implikují čas, hnědnoucí listy a zbytky vůní nás navracejí do vzdálených krajin ...
Společným jmenovatelem básní Jarmily Minaříkové je život v mnoha jeho podobách, v přítomném času i ve věčnosti, v úzkosti i lásce, v prožitcích i vzpomínkách, ve snech i v realitě, v otázkách i odpovědích.
Po technické stránce nevšedně udělaná kniha přináší autorův aktuální básnický soubor, v němž Kučera preparuje jazyk, obnažuje vztahy, louhuje významy, vytyčuje prostor.
Poezie M. J. Vilímka není vlastně nesena jeho životním osudem františkána, jde proti němu, nebo spíš podél něj. Je to poezie divokého smíření a napjatého klidu, vášnivě hledající rovnováhu.
Jednapadesát básní sbírky je uspořádáno do čtyř oddílů, členěných ještě navíc po úvodní básni každého z nich čtyřmi „minimotty“ ve znění: „klimatizováno“, „monitorováno“, „neaktualizovat“ a „nepřeposílat“.
