Vladimír Čech se do našich myslí nesmazatelně zapsal svým charismatickým projevem podtrženým uhrančivým pohledem a hlasem. Jeho vysoká postava byla nepřehlédnutelná a dodávala mu přirozený, úctu budící lidský i herecký projev.
V roce 1992 se sešli ve studiu Národního divadla herci a akademický malíř. Vyprávěli si veselé historky ze života a jejich povídání bylo zaznamenáno a posléze sestříháno do cca jedné hodiny.
Autobiografická zpověď úspěšné emancipované ženy, scenáristky a režisérky newyorské televize, která mobilizovala všechny síly své osobnosti, aby dokázala žít bez návykových medikamentů.