Nejprodávanější tituly v roce 2022
umění a architektura

Ludmila Padrtová byly společně s Vladimírem Boudníkem první, kdo se abstrakci v Československu věnoval a to v době, kdy nesměla být vytvářena a už vůbec ne vystavena. Přitom byla v abstrakci zralejší než byl tehdy Boudník.

Praha se v meziválečném období stala jedním z předních center emigrace z bývalého ruského impéria, a to i díky vstřícnému postoji mladé republiky a její politické reprezentace. Publikace, věnovaná výtvarné scéně „ruské Prahy“, se neomezuje na autorky

Autor píše o Praze jako o jednom z center intelektuálního a uměleckého života Rakousko-Uherska. Připomíná specifickou pražskou atmosféru, v níž se mísí český, německý a židovský živel.

Malá kniha představuje soubor autobiografických, deníkových a úvahových textů a poznámek Miloslava Mouchy (nar. 1942), význačného českého malíře a grafika, žijícího od konce 60. let ve Francii.

Monografie Jitky Svobodové (1941), první profesorky na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedla ateliér kresby.

Grafik Michal Cihlář je považován za průkopnickou osobnost českého moderního linorytu. Touto grafickou technikou se začal zabývat roku 1980 a brzy si uvědomil, že linoryt je navzdory své primitivní technologii rájem neomezených tvůrčích možností.

Banksy je legenda. Banksy je ikona. Banksy je názor. Banksy je životní styl, člověk, umělec a vizionář, který se dostal mimo škatulky konvenčního myšlení i společnosti.

Ve svých velmi osobních vzpomínkách vykresluje Elsie Altmann-Loos s jemnými nuancemi obraz Adolfa Loose, jak ho poznala v soukromí, ale i obraz celé epochy… Vídeň, Paříž a Côte d’Azur jsou zastávky na jejich společné cestě, k jejich každodennímu životu patřili významní současníci jako Peter Altenberg, Karl Kraus a OskarKokoschka.

Druhý díl vzpomínek architekta Zdeňka Zavřela se týká jeho soukromého života a rodinného zázemí, které jsou však s profesní kariérou úzce propojeny, a doplňují tak souběžně vydanou profesní kroniku Tři životy architekta (KANT 2021).

Nejlepší knihy jsou takové, které jejich autor napíše s nasazením, energií, porozuměním a obdivem k objektu svého psaní. To je případ Heleny Musilové, která v publikaci o Jiřím Valochovi splnila toto zadání vrchovatou měrou.