Bhágavatapurána (pravděpodobně 10. stol. n. l.) patří k nejvýznamnějším dílům sanskrtské literatury a tvoří jeden z nosných pilířů indických náboženských tradic.
Tato kniha je sbírkou různých textů z doby, kdy zenový mistr Seung Sahn působil ve Spojených státech. Obsahuje dialogy, příběhy, formální zenové rozhovory, řeči dharmy i korespondenci se studenty.
V létě roku 1980 během několika týdnů, vždy v neděli vpodvečer, vysvětloval Geše Rabten studentům v tehdejším Tharpa Čoelingu ve Švýcarsku, co je meditace a jaký vztah má k běžnému, každodennímu životu.
Kniha je překladem série učení, která udělil Kjabdže Dilgo Khjence Rinpočhe v průběhu své poslední návštěvy ve Francii v létě 1990. Je proto považována za jeho "duchovní závěť".
Umění žít šťastně je knihou, ke které se čtenář vrací pro požitek z četby a pro poučení, jak stále lépe zvládat každodenní život pomocí meditace.
Každý zná štěstí a radost z vlastní zkušenosti. Schopnost žít šťastně lze však také vědomě rozvíjet.
Tato kniha obsahuje překlad záznamů devatenácti čchanových mistrů. Je tematicky rozdělena na pět hlavních škol čchanového buddhismu a obsahuje i zprávy o nejranějším čchanovém učení.
