Knižní debut Jonáše Zbořila.
Klidná básnická tempa, civilní obraznost, putování
po drahách velkoměsta, žilky tajemství srdce.
Silné svědectví o narůstání „cizího kontinentu“, který
v sobě nakonec skrývá příběh každého z nás.
Básnická sbírka Ireny Douskové. Navzdory verši nevstoupila bych do třinácté komnaty, právě v tolikáté komnatě, zdá se, Irena Dousková sbírku Bez Karkulky napsala.
Autorova poezie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti, a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu. Básně jsou také méně lyrické. Často se v jeho básních objevují neologismy.
Wolkerova sbírka je prototypem tzv. poezie prostých věcí, patrný vliv vitalismu a naivismu. Přináší chlapecký, láskyplný pohled na svět, harmonii, zlidštění a zdůvěrnění.
Povídková kniha o lidském hledání, nalézání a ztrácení - životě, lásce a smrti. Jazyk knihy se pohybuje napříč žánry i když několik povídek se zabydlelo v žánru fantasy. Jedna z nich byla kdysi s poměrně velkým úspěchem publikována v časopise Ikarie.
Po antologiích Zapadlo slunce za dnem, který nebyl a Píseň o nosu přichází Quodlibet — další barevná mozaika básnických i prozaických textů „zapadlých“ autorů.
Z rozsáhlého díla italského básníka, překladatele, filologa a vychovatele, humanisty Angiola Poliziana (vl. jm. Angelo Ambrogini, 1454-1494) vybral Jiří Dědeček soubor jeho mistrných básnických miniatur, která kongeniálně přeložil.
Jiří Dědeček sáhl ke klasické básnické formě, aby ve vší vážnosti, u něj dosud vzácné, dal zaznít působivé české poezii mimořádné jazykové čistoty a kultivovanosti.