Básnířka užívající pseudonym Jane Naihai o sobě v medailonku na závěr knihy Když je v noci zima píše, že je obyčejná žena a nadšená čtenářka všech literárních žánrů.
Dnes již klasické a v mnoha případech zlidovělé verše napsané v 80. letech ve věznicích v Litoměřicích, Ostrově a Valdicích propašoval z valdického vězení na motacích Jiří Gruntorád.
Život koncentrovaný v ostře řezaných obrazech, „Hájíček jinak“, ve svých základních akordech však dobře rozpoznatelný. Poezie civilní, neokázalá, s hlubokým osobním ručením.
Co je Traumonium? Snad příloha groteskního snáře? Nebo rukověť užitečných rad a herních plánků, jejichž znalost zažene všechny vaše nejistoty, špatné nálady a traumatická zranění? Odpovědi můžeme s klidem ponechat na čtenáři.
Je Štědrý den a muzikanti z podhorské vesničky se vydávají na koledu. Poprvé jdou s nimi i Honzík s Andulkou, děti řezbáře Tomše. Slíbily tatínkovi, že už jsou velké, že to zvládnou.
„Naštípnuté knihy jejich zraněný lesk / víc vám neodkážu,“ čteme v závěrečné básni poslední sbírky Petra Krále Vzdálenosti. Patos zranění vedle úsměvu nad štípáním knih jako dříví. Nenaléhavost, odlehčení.
