Příspěvek k historiografické problematice, zabývající se otázkou "ohlasů" Francouzské revoluce v českém a moravském prostředí, k otázce recepce revolučních myšlenek a ideálů.
Polský historik zasvěceným způsobem zkoumá podobu učení o trojím lidu v českém prostředí 14. a 15. století, tedy v době, kdy již v západní Evropě poněkud ztrácelo na síle.
Soubor pramenů dokumentujících poslední období existence muslimského panství v Granadě a kraji al-Andalusu, jímž se v podstatě uzavírá středověká historiografie muslimského Španělska.
Chcete-li se dozvědět něco zajímavého, otevřete tuto knihu. Dozvíte se o pozoruhodných zvláštnostech, které z bohatých análů Prahy vyhledali historici kultury a na které upozornili umělci a básnící.
Autorka ve své knize analyzuje zprávy středověkých cestopisů,
jejichž autory jsou významní evropští misionáři , kteří působili v různých oblastech Asie v období mezi polovinou 13. a polovinou 14. století.
Tändzin Gjamccho v knize líčí, jak v něm v útlém věku rozpoznali nového dalajlamu, jak vyrůstal pod přísným dozorem svých učitelů v paláci Potála, popisuje neklidné roky po "mírovém osvobození" čínskou armádou, dramatický útěk do exilu a život v Indii.
V srpnu 1870, ve vesničce Hautefaye, v kraji Dordogne byl během dvou hodin odsouzen jistý mladý šlechtic a pak zaživa upálen za přítomnosti několika set osob, které jej obviňovali, že vykřikoval: "Ať žije republika!"
