První knižní vydání dvou historických dokumentů. Autoři programů Co chtějí socialisté (1934) a Za svobodu do nové Československé republiky (1941) argumentují, že demokracie a socialismus se navzájem doplňují.
Kniha tří historiků, dvou polských a jednoho českého, je věnována vzniku a postupnému formování Polsko-československé solidarity na pozadí historického vývoje Polska a Československa od konce druhé světové války do roku 1989.
Kniha poutavě popisuje portugalskou objevitelskou epopej v Orientu, která započala na přelomu 15. a 16. století jako převážně obchodní podnik, ale vyústila v pokus vybudovat plnohodnotné osídlení na Šrí Lance.
V době těsně před vypuknutím husitské revoluce vznikl v Praze latinský traktát Mikuláše z Drážďan "Tabule veteris et novi coloris", který se pomocí kombinace obrazu a slova kriticky vyjadřoval ke stavu církve.
V knize se autor věnuje etnickým čistkám a vyhnáním v Evropě ve 20. století. Stranou přitom ponechává problematiku holocaustu, která podle jeho názoru představuje zcela specifický a svébytný způsob rasově zdůvodňovaných čistek.
Stopováním geneze historického povědomí a kulturní paměti v této knize František Graus předběhl dnes velmi moderní bádání o místech paměti a politice paměti.
Heinz Pannwitz, za války šéf oddělení pražského Gestapa, byl jmenován šéfem zvláštní komise pro vyšetřování atentátu. Jeho zpráva je tedy historicky nejcennějším dokumentem o všech okolnostech atentátu na Heydricha.
Celá staletí lidstvo fascinuje tajemství starého Egypta. Každý další archeologický objev však znamená novou hádanku. Pravý význam a smysl těchto objevů odhaluje tato kniha.
