Nejprodávanější e-knihy - únor 2023
vojenství (military)

Od oblohy nad Afghánistánem přes Středozemní moře až po nebezpečné ulice Iráku, tam všude tito stateční muži a ženy plnili své vojenské mise. Co však spojuje hrdinné bojovníky oceněné mnoha vyznamenáními? Kde čerpali inspiraci pro službu vlasti? Co pro ně znamená osobní oběť?

Bylo to brzy na jaře roku 1942, kdy pod nemilosrdně pálícím slun¬cem libyjské pouště začínalo vrcholit slavné obléhání Bir Hakeimu. Generál Koenig, velitel Svobodných Francouzů a francouzské Ci¬zinecké legie v severní Africe, a jeho jednotky, čítající dva tisíce mužů, byli po patnáct dní a nocí obklíčeni německými jednotkami Afrika Korpsu pod vedením generála Rommela.

Autor patří ke generaci, která dospívala v době reálného socialismu, kdy ještě platila povinná vojenská služba, a vychází z vlastních zkušeností u prvosledového útvaru. Pojem „vojna“ se dávno vytratil z povědomí mladých mužů a mnohdy o ní nemají sebemenší představu.

Když Vasilij Zajcev dorazil v říjnu roku 1942 do Stalingradu, průměrná životnost sovětského vojáka zde nepřekračovala 24 hodin. Tato statistika se však v průběhu bitvy postupně zlepšovala, mimo jiné zásluhou skupinky odhodlaných odstřelovačů – a Vasilij Zajcev se měl stát nejlepším z nich.

Mohlo se Československo na podzim 1938 ubránit německému útoku? Rozhodli se představitelé republiky správně, když přijali mnichovský diktát, nebo promarnili šanci na vítězství, které mohlo zadržet další Hitlerovu expanzi?

Historická antropologie odmítá povrchní vlastenecká a hrdinská vyprávění o válce. Chápe válku především jako tvrdou, bezprostřední a transformující zkušenost konkrétních lidí, kteří jsou v ní nasazeni: bojují, ...

Autor nastoupil ve věku 18 let, tedy rovnou ze školy, na nejkrvavější úsek Leningradského a Volchovského frontu. Jako voják Rudé armády došel až do Berlína. Zázrakem zůstal na živu.

Vzpomínky více než dvou set pamětníků na těžký rok 1938 nejsou jen suchým popisem tehdejších událostí - naopak barvitě a plasticky zachycují často velice hořké pocity těch, kteří byli tak krutě vyhnáni ze svých domovů.

V této knize je popsán příběh německého ponorkového esa z druhé světové války Wernera Henkeho, jenž se svou ponorkou U-515 potopil víc plavidel (24 obchodních a 2 válečné lodě), než kterýkoli německý ponorkový velitel v období po září 1942.