Historická antropologie odmítá povrchní vlastenecká a hrdinská vyprávění o válce. Chápe válku především jako tvrdou, bezprostřední a transformující zkušenost konkrétních lidí, kteří jsou v ní nasazeni: bojují, ...
Historie tzv. první války za sjednocení Itálie zahrnuje sled dramatických událostí, počínaje ne čekanými pouličními boji během „pěti dnů v Milánu“ v březnu 1848, přes tažení Císařského vojska pod velením polního maršála Václava Radeckého z Radče.
Kniha švýcarského historika na příkladu 13 zemí popisuje, jak byly v minulosti a jsou i v přítomnosti vedeny nezákonné války a opakovaně jsou porušovány zásady vyslovené v Chartě OSN, a tím je záměrně sabotován zákaz vedení válek.
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
Námětem této knihy je bitva u španělského mysu Trafalgar, svedená 21. října 1805 mezi 33 řadovými loďmi francouzsko-španělské floty admirála Villeneuva a 27 britskými řadovými loďmi admirála Nelsona, který zde padnul.
Publikace obsahuje kromě politických, diplomatických a hospodářských aspektů konfliktu také informace o námořní technice a bojích té doby a je vybavena množstvím ilustrací a doplněna mapami .
