Bhágavatapurána (pravděpodobně 10. stol. n. l.) patří k nejvýznamnějším dílům sanskrtské literatury a tvoří jeden z nosných pilířů indických náboženských tradic.
Tato kniha je sbírkou různých textů z doby, kdy zenový mistr Seung Sahn působil ve Spojených státech. Obsahuje dialogy, příběhy, formální zenové rozhovory, řeči dharmy i korespondenci se studenty.
Zenový mistr kocour Kojabaši, který putuje po Japonsku s holí, miskou na milodary a ranečkem přes rameno a vypráví zenové příběhy neposednému žákovi Tanedovi...
Žít z vlastního pramene znamená být usebrán, být u sebe. V tomto "u sebe" je zároveň přítomný celek, bytí, které prožíváme a ze kterého vždy poprvé a naposled žijeme. Otevírá se tady to vzácné, podstatné a posvátné.
Wernerovy Náboženské tradice Asie mají pro českého čtenáře nepochybnou hodnotu originálního pokusu českého
religionisty s výjimečně širokým rozhledem a zkušeností v teorii a praxi současného světového religionistického
diskursu.
Zárodkem této encyklopedie je autorova publikace A Popular Dictionary of Hinduism (Curzon Press, London
1994, 1997), které se dostalo ocenění u čtenářské obce anglosaského světa.
Tato část čtyřdílné antologie obsahuje Buddhovy rozpravy, písně z Théragáth, Dhammapadam, několik džátak (to vše z pálijského kánonu Tipitaka) a nekanonické Milindovy otázky.
Základní text taoismu, jenž patří více než dva tisíce let k hlavním zdrojům čínského myšlení. Je nejčastěji překládaným čínským textem do západních jazyků a dnes je považován za jedno z klíčových děl světové filosofie.
Encyklopedie poslouží jako slovník pojmů a termínů užívaných v hinduistických textech a v knihách hinduistických, akademických i popularizujících autorů při výkladu nauk hinduismu.