Autorčiny verše tematizují otisky života; chvíle, kdy pochopíme nevratný úbytek životodárné energie; okamžiky, kdy se do řádu našeho usebraného života nekompromisně vlamuje smrt - a kdy se před námi přesto zjevuje potřeba žít nepředpojatě a bez omezení.
Ve své druhé sbírce se autor nezříká poetických prostředků, uchyluje se ale často i do civilnějších poloh: sbírka je tak výrazově pestřejší, nostalgie je vyvažována ironií, tradiční kulisy jsou stavěny do kontrastu se zcela všedními výjevy.