Zaleskly se přilby, zatřpytily šavle, zaduněl dusot koňských kopyt a běda tomu, kdo se opozdil... 1. prosince 1908 se pražské ulice proměnily v peklo, když měli dragouni zastavit střet německých a českých studentů, ale vřavu jen zhoršili.
Za městem Jičínem na cestě k Zebínu je ohrazená louka, na níž se od pradávna pohřbívaly oběti morových epidemií, ale také popravení zločinci, sebevrazi a kacíři. Jednoho dne se na této louce objeví mrtvé tělo velíšského lesmistra.
V okolí zpustlého zámku Grábenštejna na okraji bývalého vojenského újezdu se začne zjevovat tajemná Černá dáma, známá z místní pověsti. Na blatech se objevují podivné stopy, noční les ožívá tajemnými světly, povalují se tam údajní kostlivci ...
Po vydatném nočním dešti najde lesník Hryc mezi stromy mrtvé tělo, částečně zasypané hlínou. Přivolaní kriminalisté dívčino tělo odkryjí a zjistí, že je pod hlínou úplně nahá. Nikdo ji nezná a jakákoli identifikace je téměř nemožná.
Začátek devadesátých let byl hektickým obdobím nejen na oddělení vražd, ale v celé společnosti. Ze zelenáče Richarda Krauze je samostatně pracující detektiv a s parťákem Jozefem Fischerem zvaným Chosé řeší jeden případ za druhým.
Když v zapadlém koutě Menšího Města pražského najdou zavražděnou nevěstku Rosálii, nikdo netuší, že stejně skončí další mladé dívky. Neznámý vrah si nevybírá. Zabíjí nevěstky, ale i počestné měšťanské dcerky nebo dokonce šlechtičny.