Ústředním tématem knihy Pavla Barši je vztah sociální reality k sociální paměti. Na příkladě paměti holocaustu mapuje proměny nazírání na genocidu Židů v Evropě, Izraeli i Americe.
Publikace obsahuje klasické texty definující témata univerzality a diference, rezistence, jazyka jako epistemologické a imaginativní struktury moci ad.
Zástupci mladé badatelské generace z osmi evropských zemí zkoumají komplikovaný a zároveň dynamický vztah mezi slovanským prostředím a Evropou z kulturně-politického, literárního i lingvistického hlediska.
Kniha se zabývá deviací v sociologickém slova smyslu. Proč se lidé chovají jinak, než se od nich očekává, a jaké to má příčiny? Co je normální? Co je skutečně přestupek a co zločin? Jak se může společnost bránit a jak má delikventy trestat?
Monografie je věnována pedagogickému konceptu, podle nějž by všechny děti měly navštěvovat třídy hlavního vzdělávacího proudu, a to bez ohledu na stupeň svého postižení.
Ačkoli je lobbing veřejností nazírán jako něco podezřelého, jedná se o běžnou součást fungování liberálních demokracií, která přináší celé společnosti jak řadu výhod, tak i potenciálních problémů.