Terry Pratchett byl nesmírně plodným autorem. Jen ze Zeměplochy vzniklo jedenačtyřicet příběhů,
běžně napsal dvě, někdy i tři knihy ročně. Jednu však nikdy nedokončil – vlastní biografii...
„V tomhle světě neexistují výjimky. Slepci, mrzáci, kněží, štětky, teplouši, copak o nějakých víš? Už jsi snad slyšel o tom, že by v naší krásné vlasti někdo neměl nohy, neviděl, věřil v boha nebo jsi snad někdy viděl vdovu, sirotka, buzeranta?“
Když se Mia ve svých osmatřiceti letech ocitne na prahu vyhoření, dá výpověď v práci a odjede do Japonska za svou spřízněnou duší Sei Šónagon, dvorní dámou a básnířkou, která žila před tisíci lety.
Rozhovory s lidmi, kteří pečují o staré a umírající v domovech seniorů, hospicech a nemocnicích. Pečovatelé, zdravotníci, ošetřovatelé, kteří vnímají svou profesi jako dar a lidskost a empatii jako její podstatu.
Kacíři Duny jsou již páté pokračování velkolepé ságy – jednoho z nejúžasnějších science fiction eposů všech dob. Leto Atreides, Božský imperátor Duny, je mrtvý. Patnáct set let po jeho smrti se impérium rozpadlo