Mým oblíbeným koníčkem je rozčilování Elliota Milese. Už jen pohled na šéfovu pohlednou tvář mě nutí k sarkastickému úšklebku. Bůhví, čím si vysloužil pověst Casanovy.
Třetí případ komisaře Dupina! Na rozlehlé solné zahrady na poloostrově Guérande se právě snáší soumrak. Vzduch je prosycen fialkovou vůní fleur de sel, o níž místní obyvatelé tvrdí, že občas vyvolává halucinace.
Komisařka Battagliová cítí, že se její důvěrně známý svět nezadržitelně hroutí. Z hromádky popela ale také může povstat
život v nové podobě. Jde opravdu o její poslední případ?
Někde tam je. Skrývá se. A neustále se dívá. Edinburské kriminální oddělení má plné ruce práce s případem únosce, kterého svědci popisují spíš jako stín než jako opravdového člověka.
Jane najednou neví, kdo je, nevzpomíná si na vlastní jméno, netuší, kolik jí je let. Bloudí ulicemi Bostonu v zakrvácených šatech a s deseti tisíci dolary v kapse. Nezbývá jí než důvěřovat hezkému mladíkovi, o němž jí říkají, že je to její manžel.
Krátce po třicetileté válce je v bavorském městě Schongau vytažen z řeky umírající chlapec. Na rameni má vytetované znamení, což vzbuzuje podezření, že jde o dílo čarodějnice.