Publikace představuje dosud málo známý konvolut architektonického díla 20. století v Hradci Králové, jejichž autory jsou příslušníci rodu architektů Rejchlů.
Výpravná publikace představuje v abecedním pořádku sto nejzajímavějších středočeských mlýnů, dolů, hutí, vodních a vodárenských děl, továren, munufaktur, mostů a železnic.
Kniha věříme přesvědčí čtenáře, že kvalitní architekturu je možno vytvářet i mimo hlavní centra země. Jejím obsahem je vedle kvalitní architektury regionu příběh osobního vývoje Petra Fabiána. Kniha má čtyři části: skicář, kniha, film a plán.
První z řady titulů zasvěcených těmto unikátním památkám naší minulosti na Moravě a ve Slezsku se věnuje oblasti Jesenicka, Bruntálska, Opavska a Novojičínska.
Martinelli působil od 80. let 17. století na římské Accademii di San Luca jako profesor architektury a perspektivy. Roku 1690 byl povolán do Vídně a v následujících letech zasahoval svou tvorbou i do Čech a zejména na Moravu.
Svébytná scéničnost a zvláštní, neopakovatelná atmosféra místa plného protikladů inspirovala spoluautora úspěšného cyklu Šumná města ke knize o architektuře a o lidech, kteří vytvářeli či vytvářejí podobu i specifického "genia loci" Ostravy.
Třetí díl moderně pojednané, bohatě ilustrované encyklopedie, která vyplňuje bílé místo v nabídce odborné a populárně naučné literatury zaměřené na sídla nižší šlechty.
Třetí díl pětisvazkového projektu zachycuje v esejistických, abecedně řazených statích jednotlivé lokality v západočeském regionu, který z hlediska dnešního administrativního dělení zachycuje Plzeňský a Karlovarský kraj.
Kniha se zaměřuje na architektonické dění na Světové výstavě (Expo) v Ósace v roce 1970. Přináší novou interpretaci československého pavilonu, díla architektonického tria Rudiš, Palla a Jenček společně s týmem výtvarníků.
V již třetí knize Petra Sojky, redaktora magazínu Z metropole ČT a tvůrce pořadu Tajemství pražských dvorků, opět ožívají pražské dvory, vnitrobloky a zahrady.
Brněnská secese vyrostla v mnohotvárný a současně celistvý fenomén doby. Svým výtvarným úsilím a charakteristickým stylem směřovala secese k nalezení výrazové jistoty a vytvoření slohu jako hodnověrné formy kultury společnosti.
Jakou roli mají materiály a materialita v architektuře napříč staletími? A jaké je jejich místo v rámci teoretického uvažování historiků dějin umění a architektů? Na tyto a další otázky se pokoušejí najít odpovědi autoři monografie.
