Paradox doby: zatímco společnost objektivně bohatne a životní úroveň i vzdělanost roste, lidé šťastnější nejsou. Problémů, s nimiž se dnes potýkáme, naopak přibývá, a spolu s tím stoupá spotřeba antidepresiv, anxiolytik, alkoholu a drog, a také počet rozvodů, sebevražd...
Kniha rozhovorů se známým historikem, teologem a katolickým knězem Tomášem Petráčkem propojuje řadu světů. Petráčkovy úvahy o dějinách a dějinnosti se proplétají s jeho reflexí současného křesťanství a katolické církve, stejně jako celé společnosti.
Tato kniha je shrnutím roku jedné letušky v Dubaji. Objeví se v ní pár trapných a nemístných vtipů a poznámek, trocha rasismu a sexuálních narážek, špetka pomluv a stereotypů. Na druhou stranu se nejedná o nic šokujícího ani revolučního.
V knize Raději zešílet v divočině přinesl autor rozhovory s šumavskými samotáři, nyní přináší své zamyšlení nad tím, co mu tři roky se samotáři daly, čím ho tito lidé nejvíc oslovili a proč je má tak rád.
Autorka píše o svých prožitcích ve vyhlazovacích táborech, popisuje také svůj boj o život ve varšavském ghettu. Její popis je natolik autentický, jako byste poslouchali vyprávění blízké osoby. Ukazuje život prostých lidí a pravou tvář války.
Evě Mozes bylo deset let, když byla se svou rodinou poslána do Osvětimi. Zatímco její rodiče a dvě starší sestry byli posláni do plynových komor, Evu a její dvojče Miriam si vybral coby pokusné objekty muž, který byl znám jako Anděl smrti.
Statečná, otevřená a nestylizovaná osobní výpověď o závažném duševním onemocnění je svědectvím každodenního zápasu o normalitu, tedy o něco, co zdraví lidé považují za samozřejmost, podléhajíce iluzorní představě, že na ni mají nárok.