V roce 1774 vydal G. E. Lessing první z řady fragmentů z monumentálního díla „Apologie neboli obranný spis pro rozumné ctitele Boha“, na němž přes čtvrt století v tichosti pracoval hamburský učenec H. S. Reimarus a jež poprvé vyšlo roku 1972.
Mnoho lidí říká, že netuší, jak by se měli modlit. Oficiální modlitby jim jsou cizí a modlitba vlastními slovy jim činí potíže. Právě pro ně je tato sbírka modliteb, jež mají přirozený a vroucí jazyk a zároveň se týkají každodenních problémů.
V řadě osobností z dějin filosofie i literatury, jejichž výkladu se Ivan Dubský (nar. 1926) po celý život soustavně věnoval, zaujímá přední místo Friedrich Nietzsche.
Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou.
Tato neobyčejná kniha, která byla inspirována Bohem, se zabývá mnoha důležitými otázkami o Bohu a o životě. Spolu s mými předešlými knihami tvoří velice srozumitelnou a důslednou kosmologii.
Autorka v této knize přibližuje a vykládá biblický příběh 2. knihy Mojžíšovy o útěku z Egypta a egyptských ranách jako příběh o povstávání člověka a jeho přerodu z animální dimenze k obrazu Božímu.
Tato kniha otevřeně mluví o věcech, které přijdou na svět. Nemá však vyděsit. Má potěšit každého, kdo věří proroctvím Bible. Je knihou naděje. Bůh zachrání své děti před největším soužením, jaké svět poznal.
Titul a podtitul knihy zcela přesně charakterizují ústřední téma těchto úvah. Na konkrétních příkladech z dějin umění autor dokládá souvislosti mezi geometrií, kulturou a náboženskými i sociálními změnami.
Gershom Scholem se v knize zamýšlí nad tím, nakolik lze některé prvky židovské mystiky formativního období judaismu nazvat „gnostickými“ a nad jejich styčnými body i rozdíly ve srovnání s řeckou, křesťanskou či mandejskou gnostickou tradicí.
Monografie o Anaxagorovi představuje intelektuální proměnu starší iónské přírodovědy a archaické filosofie v duchu „osvícenství“ řecké raně klasické doby.
Jedním z hlavních témat biologa a filosofa Zdeňka Neubauera je zkoumání rozdílu mezi živými těly a tělesy, mezi přirozenou a předmětnou, ustavenou skutečností.
V souvislosti s migrací po pádu komunistického režimu vzrůstal v českých zemích počet řeckokatolických věřících přicházejících především z Ukrajiny. V roce 1996 byl v Praze Vatikánem zřízen Apoštolský exarchát.
Umění žít šťastně je knihou, ke které se čtenář vrací pro požitek z četby a pro poučení, jak stále lépe zvládat každodenní život pomocí meditace.
Každý zná štěstí a radost z vlastní zkušenosti. Schopnost žít šťastně lze však také vědomě rozvíjet.
Druhý díl studie souborně nazvané Věštění v antickém Řecku nese titul Tělo a sny a ve své první části přináší výklad věštebných technik soustředěných především na tělo, jež byly z velké části využívány nejen v antice, ale i později ve středověku.
„Žít s tajemstvím“ je kniha bilanční. Autor vybral klíčové myšlenky z publikací posledních patnácti let své tvorby a utřídil je do dvou svazků podle nejzávažnějších témat, kterým se věnoval.
Různorodost tradic, na nichž spočívá evropská kultura, reflektuje evropské myšlení přinejmenším od dob modernismu. Kniha přináší mimo jiné i obecnější úvahy o smyslu a metodě humanitních věd na počátku 21. století.
