Nejprodávanější Kniha v roce 2023
eseje, úvahy, publicistika

Rozsáhlý svazek esejů, úvah, medailonů, literárních kritik, předmluv, doslovů a sloupků významného českého básníka, esejisty, prozaika a jednoho z našich nejvýznamnějších rozhlasových tvůrců posledního půlstoletí.

Kniha podává plastický obraz o výjimečné osobnosti české kultury a jejím díle: je věnována básnickému, kritickému, publicistickému, badatelskému a společenskému působení i osobnosti Andreje Stankoviče .

Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.

Sborník esejů, anket, básní, obrazů a experimentací členů současné Skupiny českých a slovenských surrealistů a jejich spolupracovníků (J. Švankmajer, M. Stejskal, F. Dryje, K. Piňosová, J. Janda, J. Gabriel a 15 dalších autorů).

Díl pokrývající roky 1947 -1949 obsahuje další sloupky „Jak to vidím já“, které známe už z předchozího svazku, Orwellovy recenze (např. na román Jádro věci Grahama Greena nebo esej „Lidská duše za socialismu od Oscara Wildea“).

Publicista a spisovatel Jan Vávra byl jedním z lidí, kteří stáli u zrodu televize Nova. Ve svých vzpomínkách se vrací k okolnostem samotnému vzniku naší první soukromé televize, líčí její zrod, počáteční potíže i fenomenální úspěch.

Nová kniha Jiřiny Šiklové formou fiktivních rozhovorů, vyprávění i teoretických výkladů přibližuje smrt jako základní životní fakt, který k vlastní škodě vytěsňujeme ze svého myšlení a řeči – a s nimi často i umírajícího člověka.

Tímto souborem předkládáme poprvé českému čtenáři výběr 21 esejů ze závěrečných let autorova života, sebraných v proslulých sbírkách Korzárské spisy (1975) a Luteránské listy (1976). Autor se v nich projevuje jako osamělý a nesmiřitelný kritik.

Původní monografie, vycházející z autorovy disertační práce, která se pokouší o komplexní uchopení sociálního fenoménu zbojnictví a loupežnictví ve středoevropském regionu na základě lidové slovesnosti (písně, pověsti).

Eseje Romana Erbena (1940) jsou nabité postřehy z historie, dějin umění či sociální antropologie, autor dovede odkázat ke zvyklostem a způsobům různých kultur, přičemž s radostí nezaváhá ani před všelijakými kuriozitami.