František Babočka se narodil v roce 1901 v chudé rodině. Byl ale jiný než ostatní chlapci z vesnice. Na přání otce se vyučil řezníkem a zjistil, že má silný vnitřní vztah ke krvi a k zabíjení zvířat.
V knize se čeští a rakouští historici zaměřují na osobnosti, které byly v prvních dvou dekádách 20. století spjaty s česko-německými vyrovnávacími jednáními.
Skutečně epochální práce německého historika a proslulého odborníka na nacismus Petera Longericha odhaluje poslední nevyjasněné otázky kolem říšského vůdce SS Heinricha Himmlera (1900–1945).
Komentáře Eneáše Silvia Piccolominiho/Pia II. (1405–1464) jsou historicky jedinou dosud publikovanou papežskou autobiografií – už jen z tohoto faktu plyne výjimečnost Piova díla.
Kniha se věnuje osobnosti pozdně středověkého písaře a sběratele Kříže z Telče (1434–1504), kněze působícího ke konci života v augustiniánské kanonii v Třeboni.
Rozsáhlá sága začíná v polovině 19. století na moravském venkově a pokračuje ve Vídni přes bezhlavý útěk před nacisty až po těžce vydobytou novou existenci v Americe.
Biskup Valdštejn se snažil poznat a pochopit vše, co osvícenství přinášelo. Niterná víra, hluboká vzdělanost a odpovědnost vůči tradicím rodu a země jej přitom spolehlivě ochránily ode všech krajností.
Tato kniha, psaná formou dopisů synovi, líčí třiapadesát let německé historie z pohledu dění kulturního života, jak je vnímal člověk, který se sám řadil k umělcům dvacátých let minulého století.
