Všechny básně v této knize byly automaticky vygenerovány počítačem za pomoci umělých neuronových sítích. Neuronová síť sama o sobě nic neumí a je třeba ji natrénovat pro činnost, kterou má vykonávat.
Tato sbírka je v kontextu současné české poezie pozoruhodným dílem hned z několika důvodů. Předně díky její schopnosti nastolit otázku po podobě spirituálního typu lyriky, který by byl adekvátní vůči současnému stavu kultury.
Ve své poutavé sbírce Básně z let 1972-1998 předkládá Tomáš Hlinka čtenářům poezie působivé emotivní verše s přírodními motivy a tóny, myšlenkovou lyriku, milostné verše, básně zachycující chvíle všedního dne...
Stává se občas, že poustevník, sídlící ve zdech jihočeského lesního stavení, objeví na internetu, mezi informacemi o výpočetní technice, která ho živí, literární server a jako milovník krásy českého jazyka podlehne jeho lákání.
Irena Šťastná v sedmé sbírce rozšiřuje své časové a prostorové perspektivy při načítání lidského života. Ale je to drásavá snaha. Znovu se totiž ukazuje, že jeho běh se v neměnném a neústupném rytmu opakuje.
Zrychlila doba? Kdo ví... Ale Miloň Čepelka, alespoň pokud jde o poetickou formu v této knize, zrychlil bezesporu. Mezi druhým a třetím svazkem čekali haikumilové dlouhých osm let, a teď na čtvrtý jen dvě.