Kniha poesie „Autentický kulovátor, Zvonění, Oblouk“ Víta Kremličky obsahuje tři samizdatové sbírky, jak vycházely v 80. letech minulého století. Jeho básně zůstávají stále svěží – obrazné, poetické, lyrické, tajemné...
Ľuboš Bendzák je tak trochu romantický vyděděnec, na němž ulpívá městská špína. Je pozorovatelem se vzácnou schopností potěžkat detail, ale dát mu i poetickou a výpovědní hodnotu.
Jedná se o sbírku krátkých básní psaných volným veršem, jejímž hlavním tématem je život sám. Už název sbírky poukazuje, navzdory zažitým rodinným a kulturním vzorcům, na mnohdy absurdně se vyvíjející cestu životem.
Básně sebrané do ucelené sbírky vycházejí ze vzpomínek na svět dětství, které autor prožíval v enklávě na okraji Střešovic nedaleko Hradčan v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století.
Poezie Ireny Henzl Velichové jasně vystupuje z šedi básnické nadprodukce, kterou je současný literární trh zahlcen, a proto by neměla uniknout naší pozornosti.
Sbírka Jiné způsoby dýchání básnířky Anny Kaczmarské přináší křehké verše
se silným sociálním akcentem v pro autorku charakteristické poloze městské
poetiky.
Plzeňská autorka má už za sebou vydání řady básnických sbírek. V té nejnovější se ohlíží za prožitou schizofrenií – nemocí, která od první hospitalizace a prodělané léčby do jejího života už navždy patří.
Kdyby tvé oči zůstaly: takový je název už čtvrté sbírky mladého básníka Filipa Skoumala. Většina básní byla napsána během cestování vlakem či autobusem do různých zajímavých koutů republiky.
Tato nová sbírka Lakovat choroše je probírkou novými i staršími texty, syntézou autorského snažení slovem i obrazem v posledních čtyřech dekádách – titulem, který bere hlavní živiny z hry, dobrodružství, nečekaných úhlů pohledu i obratů, z radostí i
Výbor z poezie přední české básnířky Jany Štroblové sleduje mimořádně dlouhou autorčinu cestu od prvotiny Protěž vydané ještě za studií, a to v roce 1958, až ke sbírce Měsíc tak pošetile modrý z roku 2021.
Rozsáhlá veršovaná poéma známého básníka a divadelního režiséra je literárním útvarem na hranici poezie, filosofického traktátu, historicko-teologické úvahy a litanie.
Jean-Gaspard Páleníček představuje v básnické sbírce Mater speciosa své francouzské texty z let 2011–2017 s jejich paralelními překlady do češtiny, na kterých spolupracoval s Ivanem Matouškem.