Společným jmenovatelem básní Jarmily Minaříkové je život v mnoha jeho podobách, v přítomném času i ve věčnosti, v úzkosti i lásce, v prožitcích i vzpomínkách, ve snech i v realitě, v otázkách i odpovědích.
Knížka je pátou básnickou sbírkou malíře Pavla Preisnera. Básně jsou psány prózou - velmi krátkou. Jak říká sám autor: zapíši nějaký vjem a osekávám text až na jen to nezbytné. Sbírku provází fotoilustrace Libora Stavjaníka.
Jediná sbírka poezie Jiřího Stránského obsahuje verše napsané převážně v padesátých letech, kdy byl autor vězněn v politických lágrech. Jeho verše jsou jedinečným svědectvím o deformovaném a surovém světě za ostnatými dráty.
Tato sbírka básniček je průřezem autorovy tvorby vázaného verše, který vznikal v letech 2000 až 2019. Jsou to jednoduché, rytmické básně, jež srozumitelnou formou přinášejí krátké příběhy.
Básník Jiří Orten (1919-1941) oslovuje svojí lyrikou již řadu generací čtenářů. Několik týdnů před tragickou smrtí v okupované Praze roku 1941 dokončil soubor devíti elegií, podivuhodný básnický testament, jímž se rozloučil se svým životem.
Sbírka Herbář k čemusi horšímu je něco mezi atlasem a skládkou. Vychází z nejistého pocitu, že básně se válejí jak pod placatějšími kameny, tak v agresivních i melancholických diskusích vážkařů, detektoristů a sběratelů achátů.