Autor nahlíží ze současnosti na dřívější výchovné
postupy, hledá, kudy z nich ven a jak si nastavit život tak, aby
budoucnost naše i našich dětí byla lepší. Knížka je propracovanou cestou k sobě samému a k nalezení vnitřní rovnováhy.
Nové vydání průvodce moderní dospívající dívky s nově zařazenými kapitolami kontaktů a kriminality na internetu a LGBT. O všem, co chci, aby věděla moje dcera. Právě o tom je čtivá knížka lékařky Jany Martincové a spolupracujících odborníků.
Porodila jsem. Události rázem nabraly nečekaný spád. Bum, prásk, dítě a k němu nepřeberné množství informací. Můj mozek hlásí ihned v prvních hodinách přetížení. Kdo mohl čekat, že toho bude tolik. Je to dítě! Není to urychlovač částic.
Mnoho z nás vyrostlo v autoritativním výchovném režimu, v němž rodiče říkali svým dětem na všechno ne a mluvili s nimi jazykem, který je zraňoval a ponižoval. Proto dnes volíme opačný přístup a říkáme dětem na všechno ano.
Dospívání s sebou mnohdy nese pocit, že za nic nestojíme a že nikdy nedosáhneme svých cílů. Jak vystoupit ze začarovaného kruhu podceňování a nedůvěry k sobě samým?
Logopedické hádanky ve formě veršů, v nichž musejí děti samy přijít na správný rým, se staly v rodinách, ve školkách, školách i na logopedických pracovištích velmi oblíbenými, a proto autorky vytvořily jejich pokračování.
Rodičovství není snadné – milujeme své děti a děláme pro ně, co můžeme. Ale opravdu závisí úspěch našich potomků na tom, kolik úsilí věnujeme jejich školním výsledkům a volnočasovým aktivitám?
Chuť malovat je vlastní každému člověku. Tradiční výchova, především ve škole, se snaží směřovat tuto přirozenou potřebu k umění. Zamezí-li se tomu, může se vyvinout zcela jiný projev, který Arno Stern nazývá stopou.
