„Ludmila ví, že Bůh je jako slunce: svým světlem a teplem zalévá všechny lidi bez rozdílu. Malé i velké, bohaté i chudé, dobré i zlé. Takoví mají být křesťané, tak se chová Ludmila.
Ťapka s Mícou se právě ocitly na místě za duhovým mostem. Setkávají se tam se svými přáteli, které znaly ještě ve světě lidí. Jsou moc šťastné, že takové místo skutečně existuje.