Básně sebrané do ucelené sbírky vycházejí ze vzpomínek na svět dětství, které autor prožíval v enklávě na okraji Střešovic nedaleko Hradčan v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století.
Poezie Ireny Henzl Velichové jasně vystupuje z šedi básnické nadprodukce, kterou je současný literární trh zahlcen, a proto by neměla uniknout naší pozornosti.
Sbírka Jiné způsoby dýchání básnířky Anny Kaczmarské přináší křehké verše
se silným sociálním akcentem v pro autorku charakteristické poloze městské
poetiky.
Plzeňská autorka má už za sebou vydání řady básnických sbírek. V té nejnovější se ohlíží za prožitou schizofrenií – nemocí, která od první hospitalizace a prodělané léčby do jejího života už navždy patří.
Kdyby tvé oči zůstaly: takový je název už čtvrté sbírky mladého básníka Filipa Skoumala. Většina básní byla napsána během cestování vlakem či autobusem do různých zajímavých koutů republiky.
Soudě dle čtenářské obliby a krásy, kterou do nich tvůrce zasadil, jsou sonety Miloně Čepelky trvalky. V původních vydáních rozkvétaly bez ohledu na roční dobu, povětrnostní podmínky a svět za plotem libosadu.
Tato nová sbírka Lakovat choroše je probírkou novými i staršími texty, syntézou autorského snažení slovem i obrazem v posledních čtyřech dekádách – titulem, který bere hlavní živiny z hry, dobrodružství, nečekaných úhlů pohledu i obratů, z radostí i
Výbor z poezie přední české básnířky Jany Štroblové sleduje mimořádně dlouhou autorčinu cestu od prvotiny Protěž vydané ještě za studií, a to v roce 1958, až ke sbírce Měsíc tak pošetile modrý z roku 2021.