Jsou to záhady v tom zvířecím světě. Tak například netušíme, proč se pštrosice parádí tak velice anebo proč sýkorky nestartují motorky. Možná se snad také ptáte, proč v poušti velbloudi vůbec nikdy nebloudí.
Kam nás ve svém Třetím mandelu sonetů zavedl umělec slova psaného, mluveného i zpívaného Miloň Čepelka? Pro něj zcela netypicky třeba i na středomořský ostrov Korfu.
V pořadí pátá sbírka Petra Hrušky je plná neklidu, ne však těkavosti. Naopak. Tenhle nepokoj má svou pomalost, váhu a zaťatost, své hrany. Těžkne, tlačí, dře, znaveně se vrývá pod kůži.
Buďte labužníky tohoto mandelu poetických pochoutek a své oblíbené chutě hledejte ad libitum. A pamatujte: Každý je tak starý, jak se vznítí. To Vám sděluje básník a člověk, který dokáže prudce vznítit nejen sám sebe, ale i naši fantazii.
Knižní debut Jonáše Zbořila.
Klidná básnická tempa, civilní obraznost, putování
po drahách velkoměsta, žilky tajemství srdce.
Silné svědectví o narůstání „cizího kontinentu“, který
v sobě nakonec skrývá příběh každého z nás.
Básnická sbírka Ireny Douskové. Navzdory verši nevstoupila bych do třinácté komnaty, právě v tolikáté komnatě, zdá se, Irena Dousková sbírku Bez Karkulky napsala.
Autorova poezie je typická snovostí, kdy autor promítá do veršů zlomky skutečnosti, a celkově zanechává v čtenáři pocit snového záznamu. Básně jsou také méně lyrické. Často se v jeho básních objevují neologismy.
Wolkerova sbírka je prototypem tzv. poezie prostých věcí, patrný vliv vitalismu a naivismu. Přináší chlapecký, láskyplný pohled na svět, harmonii, zlidštění a zdůvěrnění.
Sbírka ohlasové poezie – tvorby v duchu lidové slovesnosti. Obsahuje básně milostné, satirické, žertovné, převažuje v ní lyrika nad epikou. Doporučená školní četba.
Po antologiích Zapadlo slunce za dnem, který nebyl a Píseň o nosu přichází Quodlibet — další barevná mozaika básnických i prozaických textů „zapadlých“ autorů.