Fenomén dobrovolného bezdomovectví, a to nejen seniorů, je dodnes v českém prostředí nedostatečně probádanou oblastí a jeho existence je mnohdy v odborných pramenech opomíjena, či dokonce popírána.
V sérii rozhovorů se svými pacienty, z nichž některé jsou vtipné, jiné dojemné, se Rafa Euba zamýšlí nad marností honby za štěstím jako cílem, přičemž uznává, že peníze, prášky, sex a jídlo někdy činí toto hledání příjemnějším.
V této knize autorka zúročuje své zkušenosti poradkyně a lektorky a snaží se lidem s duševním onemocněním pomoci v tom, aby se v maximální míře zapojili do společnosti a fungovali nezávisle.
