Sbírka Rozhraní nás vtáhne do neuchopitelného světa na pomezí snu a reality, kde hoří vítr a déšť se za nás tiše modlí. V tomto místě mnoha tajemství neviditelné hýbe vším.
"Pokud máte rádi škatulky, tak je to: Feministická agitační romantická menstruační poezie. Pokud nemáte rádi škatulky, tak jsou to příběhy všedního dne. Autoterapie. A momentální výstřely slov, nálad a dění."
Samá voda. Samá voda. Přihořívá… Samá studna. Samá studna. Co k tomu se hodí dál vlastně napsat? I ve vyschlých studnách zůstává otisk hladiny, která tam bývala, a v ní se se pořád odráží svět nad ní, včetně nebe a tváře ...
...Autor moc dobře ví, že nechce psát kýčovité básničky o vrnění kojence v kolíbce, ale spíše reflektuje některé důležité situace, které vyplývají z výchovy synů.
Svou básnickou sbírkou autoři děkují za svět, ve kterém můžeme žít, za krajiny,
do nichž jsme vstoupili a dál vstupujeme vlastníma nohama, rukama, hlavami, srdci
všemi smysly a celými těly, za krajiny, které nesou stopy života od věků do věků.
Po téměř deseti letech vítáme nový soubor veršů básnířky, která se v ozvucích své poslední sbírky ještě zčásti vrací ke svým starým „interiérovým“ tématům. Rodina, ženská rodová linie, vztahy.
