V učebnicích historie a vědeckých dílech najdeme údaje o panovnících, slavných bitvách, hospodářství i umění, ale o základních lidských potřebách se toho dozvíme málo či vůbec nic.
Harry Lenga se narodil roku 1919 v polském městě Kozienice a spolu s dvěma bratry se vyučil hodinářskému řemeslu. Právě to – a vzájemná sourozenecká soudržnost – jim v Osvětimi i v Mauthausenu zachránilo život.
Co se v době, kdy seděly v lavicích ZDŠ Husákovy děti, vyučovalo, jaké gastronomické kreace nabízely školní jídelny, co dávali v Československé televizi, a která témata mezi žáky o přestávkách frčela?
Kniha s posledními slovy Rudolfa Slánského před popravou v názvu detailně a poutavě pojednává o politických motivech a způsobech přípravy politických procesů v padesátých letech, zejména s tzv. „protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským“.
Vědce považuje dnešní společnost většinou za ty „dobré“: jsou vzdělaní, odvážní a přicházejí s nápady a objevy, které mohou změnit naše životy k lepšímu.
Když se přihodí nějaká ostuda, aktéři se s ní obvykle moc nešíří. Když se stane skandál, aktéři se ho snaží ututlat stůj co stůj. Zamést veškeré stopy je ale daleko těžší. A tak je naše historie plná příběhů, které jsme neměli znát.
Práce německého historika Andrease Wiedemanna mapuje druhou a méně známou část procesu, při kterém došlo k vůbec největším přesunům obyvatelstva v českých zemích v historii – celkem se vyhnání a znovuosídlování bezprostředně týkalo pěti milionů
lidí