V řadě osobností z dějin filosofie i literatury, jejichž výkladu se Ivan Dubský (nar. 1926) po celý život soustavně věnoval, zaujímá přední místo Friedrich Nietzsche.
Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou.
Gershom Scholem se v knize zamýšlí nad tím, nakolik lze některé prvky židovské mystiky formativního období judaismu nazvat „gnostickými“ a nad jejich styčnými body i rozdíly ve srovnání s řeckou, křesťanskou či mandejskou gnostickou tradicí.
Monografie o Anaxagorovi představuje intelektuální proměnu starší iónské přírodovědy a archaické filosofie v duchu „osvícenství“ řecké raně klasické doby.
Jedním z hlavních témat biologa a filosofa Zdeňka Neubauera je zkoumání rozdílu mezi živými těly a tělesy, mezi přirozenou a předmětnou, ustavenou skutečností.
„Žít s tajemstvím“ je kniha bilanční. Autor vybral klíčové myšlenky z publikací posledních patnácti let své tvorby a utřídil je do dvou svazků podle nejzávažnějších témat, kterým se věnoval.
Soubor dvaceti osmi esejů, které představují sondu do duchovně vyčerpané každodennosti současného západního člověka, do nejrůznějších způsobů "zapomenutí na bytí", na posvátné v lidském životě.
Předkládaný soubor textů se týká ústředních témat politické filosofie: spravedlnosti, svobody a rovnosti, povahy a významu liberalismu, tolerance, moci a strachu z ní, demokracie či samotné povahy politické filosofie.
Při rozboru symboliky zednářských obřadů dochází autoři k důkazu přímé spojitosti mezi moderními zednáři a středověkými templáři a k rekonstrukci zapomenutého příběhu Ježíše a jeho bratra Jakuba.
Pokus o filosofickou reflexi převážně křesťanské, buddhistické, hinduistické, islámské, taoistické a zenové mystiky, opírající se o výpovědi jejich význačných představitelů.
V knize /O čem je věda/ český filosof a biolog Zdeněk Neubauer
představuje Kusánského koncepci nadpřirozeného, božského bytí, jakožto
předchůdce objektivní reality.
Autor se ve třetím a závěrečném dílu znovu vrací k aporiím časové zkušenosti, ke sporu mezi Aristotelem a Augustinem, a odtud postupuje až k Heideggerovi, na kterého navazuje svým pokusem o hermeneutiku historického vědomí.
Zárodkem této encyklopedie je autorova publikace A Popular Dictionary of Hinduism (Curzon Press, London
1994, 1997), které se dostalo ocenění u čtenářské obce anglosaského světa.
Kniha vysvětluje, že všechny síly působící ve stvoření ve svém konečném důsledku slouží všezahrnující Božské Prozřetelnosti. Bůh je Láska sama, a proto je primárním cílem Božské Prozřetelnosti naše věčné štěstí.
