Rok 1938. Krvavým podzimem znělo rekviem za poslední ostrůvek demokracie ve střední Evropě.
V českém a moravském pohraničí vzplál oheň války. Války o to ničivější, že proti sobě stáli Čechoslováci.
Autor se na rozdíl od běžných biografických publikací o Hitlerovi pouští do hlubší psychologické analýzy „Vůdcovy“ osobnosti a zaměřuje se zejména na způsob Hitlerova vedení a řízení.
Kniha, jež volně navazuje na autorovu úspěšnou „šlechtickou trilogii“, vypráví osudy potomků šesti českých šlechtických rodů, kteří se od roku 1989 opět aktivně účastní života české společnosti nebo se sem pravidelně vracejí.
Autor zkoumá vztah středověkých lidí k zázračnu jako součásti soudobých náboženských a společenských představ, na příkladu Velšana Viléma Cragha, odsouzeného k smrti oběšením a následně zázračně vzkříšeného biskupem Tomášem z Cantilupe.
Po skončení druhé světové války byl dirigent Václav Talich obviněn z kolaborace. Za inspirátora bývá označován ministr Zdeněk Nejedlý. Publikace si všímá korektních vztahů mezi nimi v meziválečném období.
Autor se v knize "Vyšehradský hřbitov" pokusil o jakýsi výběr 164 snad nejzajímavějších jmen z osobností pohřbených na tomto hřbitově. U každého ze slavných nebožtíků uvádí několik slov o jeho životě a osudech.
Jan ze Joinvillu, francouzský aristokrat,
senešal v Champagni a blízký přítel
Ludvíka IX., ve svém vzpomínkovém díle
Kniha posvátných slov a dobrých skutků
našeho krále Ludvíka Svatého vykreslil
panovníka jako ideálního rytíře a vladaře.
Kniha přináší osobní autentické výpovědi mužů, kteří v roce 1941 bojovali v řadách československého 11. pěšího praporu u obklíčeného libyjského města Tobruk a společně s ostatními spojeneckými vojáky ho ubránili před německo-italskou přesilou.