Historická antropologie odmítá povrchní vlastenecká a hrdinská vyprávění o válce. Chápe válku především jako tvrdou, bezprostřední a transformující zkušenost konkrétních lidí, kteří jsou v ní nasazeni: bojují, ...
Habartov, Bublava, Liptaň, Třemešná, Růženec, Cheb, Varnsdorf, Vidnava, Chomutov, Krajková, Vejprty, Srbská, Vyšší Brod, Znojemsko. Čtrnáct míst našeho pohraničí, kde také při obraně vlasti v roce 1938 tekla krev statečných československých vojáků.
Deník skotského profesionálního vojáka Roberta Monroa z let 1626-1634, jehož historicko-antropologické uchopení je předmětem tohoto textu, je považován za jeden z nejvýznamnějších egodokumentů z doby třicetileté války.
To, že Československo patřilo prakticky po celé 20. století mezi zbrojní velmoci, je všeobecně u nás známo. Avšak bližší informace o pohybu zbraní vyráběných v čs. továrnách, případně vyvinutých českými konstruktéry, byly celá léta přísně utajované.
České země jsou dlouhé roky zmítány vojenským konfliktem. Evropa se před husitskými "božími bojovníky" doslova třese. Vojenské řemeslo se pro mnoho obyvatel našeho území stalo denním chlebem. Nekonečné pochody polních vojsk, kolony vozů...
Tak jako se Waterloo stalo v obecném povědomí synonymem pro porážku, Lepanto – námořní bitva Osmanů s benátsko-španělsko-papežskou koalicí vystupující jako tak zvaná Svatá liga – vstoupilo do dějin jako „bod obratu“.
Autor v knize zpracoval historii sovětsko-finských válek. Za využití bohatého dokumentárního materiálu i vzpomínek a deníků tak před čtenářem defilují jak velké osobnosti, tak i prostí vojáci, lidé a jejich osudy v dobách míru a především války.