Čtivě a přitom zasvěceně odhaluje islamolog
a dlouholetý korespondent deníku Frankfurter
Allgemeine Zeitung z Blízkého východu pozadí
vzniku a expanze tzv. Islámského státu
v Sýrii a Iráku.
Ve velkolepém panoramatickém záběru onoho dlouhého evropského století od Francouzské revoluce (1789) do pruského masakru civilistů ve Flandrech (1914) líčí významný anglický historik politický zápas křesťanských církví.
Autor ve své práci analyzuje politiku Rakousko-Uherska vůči bolševickému Rusku. Věnuje se především rozboru mírových jednání mezi centrálními mocnostmi a Ruskem, k nimž došlo na přelomu let 1917–1918
Práce, která je výsledkem autorova několikaletého bádání, se zabývá organizováním odborných činností pro československou delegaci na mírové konferenci v Paříži roku 1919.
Autor, překladatel Koránu do španělštiny, se zaměřuje na obohacování evropské vzdělanosti arabským světem a dokládá, že arabská odborná literatura byla nejen prostředníkem zejména řeckého dědictví, ale sama je také obohacovala a rozvíjela.
Zástupci mladé badatelské generace z osmi evropských zemí zkoumají komplikovaný a zároveň dynamický vztah mezi slovanským prostředím a Evropou z kulturně-politického, literárního i lingvistického hlediska.
