Johana Hovorková a Pavel Šafr si v desetidílném podcastu povídali o každodenním životě před rokem 1989. Pavel Šafr tu dobu zažil, Johana Hovorková se ptá.
„Prohlížím-li své knížky po letech, mohu s klidným
svědomím říct, že jsem je neodflákl, nehonil se za nějakými barevnými
efekty, že jsem se v nich snažil zanechat kus svého srdce.
Někdy je třeba bojovat až na krev. Druhý díl návykové upíří ságy. Všechno je podivně pokřivené – včetně mě. Vrátila jsem se na Katmerskou akademii, ale pronásledují mě zážitky, na které si pořádně nevzpomínám.
Z torontské gay komunity mizí muži. Jsou to lidé na okraji společnosti, zranitelní. Jeden po druhém po sobě zanechávají malé skupinky zmatených a vyděšených přátel.
Tenhle příběh vám ještě nikdo nikdy nevyprávěl. Nebo jste snad už někdy slyšeli o smrdiprdech? Nebo o zádušince Julince? No, tak vidíte… a tahle kniha je právě o nich.
Autor pozoruje ze subjektivního hlediska vnější svět, se kterým není smířen a prozkoumává i svůj vnitřní svět až na hranice omezených možností poznání.
Nell O´Connorová se večer v den svých jedenadvacátých narozenin od otce dozví, že není jeho pravá dcera. Avšak až po desetiletích se rozhodne vypátrat pravdu.
Manželé Belhadžovi, Maročan Amin a Francouzka Mathilda, si splnili sen. Po letech tvrdé dřiny proměnili své hospodářství v prosperující a vzkvétající podnik. Teď už konečně patří mezi elitu země, užívají si svůj blahobyt a věří, že dál bude jen lépe.
V knize Zero Gáta autor formou navazuje na básnické prózy, které publikoval v devadesátých letech minulého století. Imaginace se uvolňuje naplno, snový příběh nesmrtelného poutníka, který se jaksi mimoděk stane detektivem uprostřed Velkého případu,..
Knížka, která s ohledem na téma dějin zkoumá tradované koncepce zkušenosti a času, je původně přednáškou z r. 1957 určenou pro dialog mezi teology a fyziky.
