Jaroslav Havlíček neměl smysl pro romantičnost, vždy ho přitahoval jen člověk chybující a nikoli dokonalý, poněvadž jen takový je opravdu lidský. Byl neotřesně přesvědčený pesimistický fatalista.
Co s tím bylo nařčeno z předčasného defétismu i ověnčeno Cenou Jiřího Ortena. Odsouzeno za snahu zbytečně šokovat a později zařazeno mezi poezii poučených snílků. Jedná se o knihu tenkou, ale rozporuplnou.
Svazek představuje v úplnosti básnické a v širokém výběru satirické, překladatelské, esejistické a publicistické dílo významného českého básníka 20. století a literárního historika-anglisty Josefa Lederera (1917 v Praze -1985 v Delftu).
Rozpustilé verše doprovázené vynalézavými a vtipnými ilustracemi jsou nejen o bytostech z pohádek, zvířátkách a lidech, ale také o věcech, které děti obklopují.
Tuto knihu autor vydává ke svým sedmdesátým narozeninám, aby si udělal radost. Obsahuje chronologicky řazené básnické sbírky, jak v průběhu desetiletí vycházely mimo autorovu písňovou tvorbu, a ukazuje ho jako literáta, básníka.
Řecky psaný Physiologus ze 2. století shrnuje poznatky a domněnky o všelijakých zvířatech a bytostech, skutečných i smyšlených, ze spisů dřívějších autorů. Inspiroval středověké encyklopedie, lucidáře, bestiáře.
Jaroslava Hercíková svou devátou sbírkou opět hází vidle do zaběhlého vnímání poezie. Jednotlivé textové útvary opakovaně balancují od záměrné naivnosti k promyšlené poetičnosti.
Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo.