Vyučovací proces lze poměrně jednoduše a jednoznačně vymezit - žáci se učí a učitel řídí jejich učební činnosti. Ale vyučování je i přes všechna možná jednoduchá vymezení poměrně složitým procesem, do kterého vstupuje mnoho prvků.
Učit se psát a zvládat písemnou podobu mateřštiny je pro začínající školáky nebývale obtížnou aktivitou. Při osvojování písařských dovedností se proto někteří z nich potýkají s pestrou škálou nesnází.
Komunikace znamená pro rodiče radost, prožitek společně stráveného času, větší poznání svého dítěte. Je to chvíle a příležitost k vysvětlení, objasnění věcí a nedorozumění. Díky vzájemné komunikaci se lépe navzájem chápeme.
Autorky se zaměřily zejména na pedagogickou přípravu na profesi učitele. Důraz kladou na komunikativní dovednosti, mluvený projev, vyučovací jazyk a zásady správné výslovnosti.
Publikace "Mé dítě má autismus - příběh pokračuje" je volným pokračováním knihy Mé dítě má autismus. Opět se setkáváme s malým Matyáškem, který má autismus, a spolu s ním a jeho maminkou procházíme každodenními situacemi.
Matka a dcera. Vztah pevnější než skála a zároveň často velice komplikovaný. Za celou lidskou historii se popsaly stohy papíru o Oidipovském či Elektřině komplexu a spoustě jiných, ale na matky a dcery se zdá se trošku pozapomnělo.
Záměrné sebepoškozování je formou sebepoškozujícího chování. Stejně jako zneužívání alkoholu a jiných návykových látek, přejídání se a hladovění může sloužit jako strategie zvládání zátěže, technika navození relaxace, únik od bolestivé reality...
Hry nás provázejí celým naším životem. Hrajeme je pro radost z okamžiku, z kontaktu s blízkými ů a v neposlední řadě je s námi hrají i ti, kteří nás chtějí něco přiučit o světě. Správně a promyšleně podaná hra má velice rozsáhlý potenciál.