Pasivní agresivita je proti otevřené agresi mnohem hůře rozpoznatelná, a přitom se v mezilidské komunikaci vyskytuje možná častěji než otevřený útok. Kniha přibližuje čtenářům, co pasivní agrese znamená a o jaký styl komunikace se jedná.
Naše nálada se neustále mění. Je to, jako když se houpeme na houpačce. Jednou jsme dole, jednou nahoře, někdy se stane, že z houpačky dokonce i spadneme. Nikdo z nás není neustále naprosto šťastný...
Prostřednictvím jazyka se díváme na svět kolem nás a přemýšlíme. Znamená to tedy, že způsob chápání reality a myšlení jednoho národa, který hovoří svým rodným jazykem, se liší od chápání a myšlení lidí ostatních národností,kteří hovoří jazyky jinými?
Autor v jedné ze svých nejslavnějších knih – přímo klasice na téma krátké terapie zaměřené na řešení – používá metaforu klíčů. Stížnosti jsou jako zámky ve dveřích. Je ovšem jedno, jak jsou tyto zámky složité, protože k otevření dochází pomocí klíče.
Kniha se zabývá historickými okolnostmi, za nichž se paměť stává předmětem bádání, výzkumu a interpretace. Michal Janata se v knize zamýšlí nad otázkou nakolik a proč je paměť tak nesamozřejmou položkou filozofie a neurověd.
Pro člověka s hraniční poruchou osobnosti je život jako nekonečná horská dráha bez jasného cíle. Pro jeho blízké, ti kteří s ním žijí, milují ho nebo ho ohrožují, to může být stejně divoká, beznadějná a frustrující jízda...
Žijeme všichni v jednom světě a všichni sníme, doufáme, a pak děláme chyby a stárneme.
Tak jako postavy povídek ze sbírky Odraz ode dna, které mají jedno
společné: blíží se ke dnu a možná se od něj odrazí, možná ne.
Téma transgeneračního přenosu se v moderní době začalo šířeji řešit v souvislosti s výskytem symptomů traumatu u netraumatizovaných potomků obětí holocaustu. Předci však hráli významnou úlohu už v prastarých či „primitivních“ kulturách.
