Verše intenzivní i snové, z času a místa mezi spánkem a bděním, kde kaluže polykají stíny a dny se plazí jako šepot nemoci. Verše psané strachem. Hmoždíře drtí věty a otázky se kladou před stromy. S vírou, že melodie dokážou léčit.
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková. A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky.
Slovní ohňostroj v neopakovatelném podání ostravského baviče.
Jiskření významů, slovní hříčky a kotrmelce – to všechno zasazené do každodenního života i výjimečných, nejednou absurdních příhod.
Maso se stává slovem je strhující básnická sbírka Miloše Doležala.Jeho básně-dokumenty jsou nevybíravým svědectvím, v němž drsná až na kost odřená slova bez metafor staví do kontrastu s životem, vírou a bolestí.
Čtenáři, kteří jsou z předchozích básnických sbírek Jana Kunzeho zvyklí na stylizovanou, provokující poezii vzdáleně inspirovanou americkými beatniky, budou možná překvapeni mnohem osobnější a vážnější polohou autorovy knižní novinky.
Je to básník sám? Je to neznámý zlý demiurg? Nebo dokonce jakýsi Kilárek? Kdosi tu natahuje své hrdiny jako plechové hračky a ty trhavě poskočí. Představení začíná. Scénář studený, zážitky žhavé. Výseky příběhů, vztahové karamboly...